2016/07 Výlet do Itálie- Řím, Vesuv, Pompeje, Kalábrie, sirné lázně

Konečně jsme se vydali v pátek 15.7.2016 na plánovanou dovolenou do Jižní Itálie. Na cestu jsme byli schopni se vydat po práci v pátek ve 20 hod. Vydržel jsem řídit až do půlnoci a dojeli jsme skoro až k Mnichovu. Přespali jsme u benzinky a ráno v 6 hod. jsme pokračovali dále. Byl jsem rád, že jsem vyrazil tak brzy, abychom co nejdříve minuli Mnichov a posunuli se co nejdále bez zácpy. Naftu jsem natankoval mimo dálnici na kruhovém objezdu poblíž Swarovského továrny u Innsbruku na benzínce Shell (GPS 47.297861, 11.588320)), kde je levnější nafta. Tentokrát stála 1,09 EUR a jinde min. 1,24 EUR a velká káva 1,60 EUR. Trochu jsem měl obavy ze zacpaných dálnic a bohužel to přišlo už cestou na Brenner a zácpy střídavě pokračovali až do Trenta. Vždycky se cca 5-10 km dobře jelo a cca 2-5 km se krokem poskakovalo. Se dvěma cca hodinovými přestávkami jsme ten den dojeli až do Říma okolo 23 hod. a ujeli jsme ten den cca 1050 km a za cestu z Brenneru do Říma jsme platili dálnici 52,- EUR. V Římě jsme přespali na stellplatzu Park-Bus-Roma-Camper-Park téměř v centru (41º52´11“.N, 12º29´24“E) za 20 EUR za 24 hod. Stellplatz má dobrou pozici, protože je i u stanice metra i nádraží stanice Roma Ostiense, kde jsme nasedli na vlak za 1,5 EUR/osoba a jeli jsme směrem na Bracciano 3 stanice, kde jsme vystoupili cca 300 m od Vatikánu. Dnešní výlet po městě jsme se rozhodli absolvovat na kole, ale do Vatikánu nás s nimi nepustili, tak jsme je zamkli k zábradlí u silnice. Do Vatikánu jsme museli projít přísnou bezpečnostní kontrolou a zavazadla jsme museli vložit do tunelu pod rentgen. V našem batohu objevili nářadí na kolo, které vypadalo jako skládací nůž. Nejdříve nevěděli, co to je a tak nám to rovnou zabavili s tím, že si to máme vyzvednout až při odchodu. Vysvětlili jsme jim, že je to nářadí na servis kola, a že souhlasíme s tím, že si to vyzvedneme při odchodu, ale nakonec nám to rovnou dali, protože asi pochopili, že neplánujeme dělat s nářadím žádné nepříjemnosti. Na nádvoří bylo poměrně dost lidí už v 10 hod. dopoledne, a tak jsme se probojovali s dalším davem do Basiliky Svatého Petra. Basilika je obrovská, krásná s krásnými zdobenými stropy a celého interiéru basiliky. Během návštěvy probíhala i mše, takže zazněly i kostelní melodie a modlitby. Po delší prohlídce jsme si šli na chvíli odpočinout do chládku v podhloubí mezi ostatní dav. Byla neděle a cca 11,50 hod. a najednou dav lidí zajásal, většina se zvedla a rychle se přemístila k blízkosti Sixtínské kaple, kde se nahoře otevřelo okno a objevil se visící koberec v okně s očekáváním kázaní. A přesně ve 12 hod. vyšel Papež a provedl kázání k davu na celém náměstí Svatého Petra. Pak už jsme na kole projeli obchodní ulicí Via die Corso a navštívili ty nejzajímavější části Říma: Piazza del Popolo s obeliskem s egypskými motivy a původní bránou do starého Říma, Španělské schody a fontánou Delia Barcaccia ve tvaru lodě na náměstí Piazza di Spagna, dále jsme navštívili krásnou kaskádovitou fontánu di Trevi. Pak jsme pokračovali na památku Altare della Patria – kontroverzní monument, který byl na počest Viktora Emanuela II. mezi náměstím Piazza Venezia a Kapitolem v letech 1911 – 1925. Jde o největší stavbu v celém Římě a největší stavbu z bílého mramoru, která byla kdy postavena. Na závěr jsme se přemístili ke Coloseu. Nejdříve byla fronta na lístky, pak na prohlídku zavazadel skenerem, a pak už jsme se cca po 30 min. dostali dovnitř. Vypadalo to skvěle. Různě jsme se tam fotili a najednou se nabídla jedna slečna, že se s námi vyfotí, což nám vůbec nevadilo. Následně nám ještě nabídla, že nás vyfotí, což jsme rádi uvítali. Pak jsme navzájem zjišťovali, kdo odkud je. Slečna byla z New Jersey a má ráda takovéto náhodné setkávání a krátkodobé kamarádství, jako já. Po Coloseu jsme se vydali již na cestu do karavanu cca 2,5 km. V karavanu jsme si trochu odpočinuli, udělali večeři, popojeli jsme udělat karavanistický servis a jeli vstříc dalšímu dobrodružství.

Z Říma jsme vyrazili okolo 22 hod. a další přespání jsme si naplánovali na stellplatzu mezi Římem a Neapolí s názvem Parcheggio Panoramico Via Roma 41º36´6“N, 13º29´29“E, který byl zdarma. Ráno okolo 7 hod. jsme vyrazili na Vesuv. Navigace nás zavedla na parkoviště (40,822816, 14,435375), které tvoří v podstatě silnice, kde je vymezený pruh na parkování. Parkovné vybírají od 9 hod. 5,- EUR. Z tohoto parkoviště se jde na začátek prašné cesty buď 2 km pěšky a nebo za 1,- EUR/osoba taxíkem, ale prodávají pouze zpáteční lístek, takže to stojí 2 EUR/osoba. Po prašné cestě se ještě projde ke kráteru cca 1 km, a tam už je vidět, to co popisují v průvodci. Pro mně je to velký zážitek být na sopce a koukat do kráteru, i když je nečinný, a taktéž je velmi zajímavé vidět okolí pokryté lávou. Na cestě zpět jsem řidiče žádal anglicky: please stop me down at the kasa. Ukázal mi, že umí pouze malinko anglicky, a že tedy ať počkám a přibrzdil mi u slečny, která mu to přeložila. Vůbec si nedovedu představit, co tedy umí anglicky, když nerozuměl ani slovům stop a kasa. Nakonec jsme nahoře na parkovišti osamocení přespali. Ráno koukáme a stál za námi další obytňák. Brzo ráno jsme se přemístili do Neapole. Pokud není v centru stellplatz, i placený, tak jedu co nejvíce do centra a tam do navigace zadám otevřené parkovací plochy i placené a tam jedu parkovat. I když je najdu, tak je trochu problém, protože se jim nechce umístit 7,5 m velké obytné auto, které by jim zabíralo místu za 2 osobáky. Vzhledem k tomu, že jsem jim zablokoval vjezd a za námi už chtěli parkovat další, tak nás nakonec nechali zaparkovat za 3,- EUR/hodina hned vedle Castel Nuovo (40º50´18,7“N, 14º15´07,8“E. Vedle na náměstí v informačním centru jsme si vyzvedli mapku centra a nechali si doporučit zdejší zajímavosti. Začali jsme obchodní ulicí Via Toledo, a pak navazovala Via Roma. Následně jsme zavítali na staré město do ulice Via S.Biagio del Librai, kde jsme navštívili kostel svatého Dominika Maglore a Santa Chiara. Ulice byla pouze pro pěší, ale stále jsme potkávali i skůtraře v obouch směrech. Byla to ulička plná obchodníků hlavně se suvenýry a občerstvením. Zpátky jsme jeli na kole o jednu ulici dále, o které jsem si původně díky její velikosti a mnoha obchodníkům myslel, že je to taktéž pěší zóna, i když jsem tam viděl skůtry i autaře a mezitím se prodíralo poměrně hodně lidí, včetně nás cyklistů. A když jsem tam spatřil i vyhlídkový autobus s turisty, tak mi došlo, že je to asi běžná silnice. Kolmo byli ještě menší uličky, že když tam náhodou vyjelo malé osobní auto, tak už se okolo nic a nikdo nevešel. Uličky tvořili převážně obytné domy s balkony a starými fasádami, pocházející ze starých časů. V Neapoli se často válejí odpadky, silnice tu jsou poblíž centru asfaltové s mnoha záplatami, tak jak to bývalo u nás za socialismu. Dál od centra jsou silnice tvořeny velkými dlaždice mi cca 50x30cm. Vzhledem k tomu, že jsou různě propadlé, tak to neustále strašně drncá, takže ideální cestovní rychlost je okolo 40 km/hod. Pokud potřebuji najít nějaké zajímavé místo, tak jsem si zvykl ptát se policistů, protože danou lokalitu znají nejlépe a ještě k tomu umí alespoň trochu anglicky. Když jsme vyjeli dál od centra, tak jsem se zeptal těch policistů na nějakou pláž poblíž a osobně mi zavedli až k pláži. Děkuji jim. Byla to menší pláž i se středně velkým parkoviště, kdy si myslím, že by se dalo možná i přespat (40º48´21,6“, 14º20´10,0“). Okolo 19 hod. jsme se vydali na cestu a další zastávku jsme si udělali u menšího přístaviště La Voce del Mare, abychom se prošli po mole. V přístavišti jsme koupili malé čerstvé ryby s odstraněnými vnitřnostmi přímo z lodi akorát dovezené na osmažení cca 1 kg za 2 EUR. Na mole jsme potkali dvě ženy hovořící česky, čehož jsme využili a dali se do řeči. Paní je Češka z Brna a žije tu již 30 let s manželem Italem. Druhá žena byla dcera 21 let, která se i v Itálii narodila. Když mluví s otcem, tak mluví italsky, když s matkou, tak mluví česky. Žijí v Itálii v pronajatém 1 pokojovém bytě za 400 EUR/měsíc, nemají ani auto, ani skůtra. Manžel dělá knihovníka. Byly hrozně sympatičtí, hned zavolali ještě manžela, takže jsme nakonec pohovořili všichni dohromady. Zašli jsme ještě na společnou pizzu, kterou jsme pak snědli v přístavu u karavanu. Během řeči jsme se mimo jiné dozvěděli, jak je na tom Itálie ekonomicky velmi špatně, jak mnoho lidí vůbec nemá práci. Pak jsme ještě zašli na smažený mix ryb z čerstvých ryb v místní rybárně. Večer jsme se rozloučili a pokračovali jsme do Pompení. Našli jsme tam stellplatz I Giardini di Pina (40º45´14“, 14º29´45“) za 15 EUR. Ráno jsme vyrazili na vykopávky, což bylo velmi zajímavé. Vůbec jsem si to nedovedl představit, ale byly tam odkryty domy jednotlivých rodin a většinou podle velikostí domů, místností i vybavení se daly odhadnout velikost a ekonomická síla dané rodiny. V některém domě byl vybudovaný menší kanál, kterým protékala voda celým domem. Byly tam i zbytky stěn, které byli různě zdobené, viděli jsme pravděpodobně i kamennou pec na pečení. Pompeje nebyly zasypány lávou, ale plynem a hlavně popelem. Odpoledne jsem se vydali za dalším dobrodružstvím do městečka Sallermo. Na kraji města jsme zastavili na vyhlídce, kde jsme zjistili, že je to vlastně město na útesu a pod útesem na jednom menším prostoru byla menší pláž s restauracemi a bary. Tam jsme nakonec vyrazili, protože to tam vypadalo moc pěkně. K pláži se jelo poměrně úzkými uličkami, ale jedno místo bylo tak úzké, že tam nakonec udělali kyvadlový provoz přes semafor. Takže jakmile se nám na semaforu rozsvítila zelená, tak jsme vyrazili vpřed a za druhou zatáčkou se proti nám objevil autobus. Bylo evidentní, že autob jel na červenou. Zastavili jsme proti sobě čelem na vzdálenost cca 2 metry a oba jsme vylezli ven, kam js
me si to šli vzájemně vysvětlit. Hned mu říkám, že jsem jel na zelenou, on pokyvoval hlavou, že to chápe a krčil rameny, že už se to stalo, ale vycouvat mám já, protože on má za sebou šňůru auto, což byla pravda a já pouze 3 auta. Vůbec nelenil, a začal organizovat auta za mnou, aby odcouvaly a já pak taktéž začal couvat kus zpátky až do míst, kde se to malinko rozšiřuje a bylo možné se vyhnout. V tom se tam objevil policista na motorce, který se tam úplně zablokoval a začal se snažit trochu řešit totálně zašpérovanou dopravu. Nakonec se to trochu pohlo, a když už to vypadalo, že můžu vyrazit, tak se proti mně ještě vynořil větší zájezdový autobus. Ještě víc jsme se to snažil natlačit napravo, kde jsme se pak minuli i s tímto autobusem, pokud jsme ještě sklopili levé zrcátka, a pak už jsem rychle vyrazil kupředu, abychom už konečně projeli. Dole na minipřístav a plážovou část jsme museli platit parkovné 2,- EUR/hod. a hlídač mi nakonec vnuknul myšlenku i ohledně přespání za 10 EUR. Místo pod útesy se mi strašně moc líbilo, tak jsme souhlasili. Konečně jsme se poprvé vykoupali v moří, které sice bylo čisté, ale na nás studené. Později k večeru jsme se vydali na prohlídku okolí. Od našeho příjezdu až do teď na parkovišti auta dost přibila. Na jednu stranu je to zajímavé a na druhou je to logické, protože přes den je hrozný pařák a teprve večer se trochu ochladí a je možné něco dělat. Občas až ve 23 hod. večer si přijdou někteří lidé ještě zasportovat. My jsme se šli okolo 21 hod. projít po okolí a cestou zpátky jsme procházeli mezi restauračními bary a pláží, kde mladý Ital (11 let) ještě s mladší sestrou hráli stolní fotbal. Tak jsme se do toho taky zapojili a trochu jsme to rozpohybovali. Téměř hodinu jsme váleli fotbal. Ráno jsem se probudil v 6 hodin a to už najeli 2 posádky starších lidí na pláž. Okolo 9,30 hod. přišel hlídač, ať doplatíme další eur za parkování od 8 hod. nebo ať do 10 min . odjedeme. Tak jsme do 30 min. odjeli. Vydali jsem se na krásnou cestu po útesech okolo pobřeží z města Positano do Amalfi, ale bohužel v Positano nás otočili, že se tam nyní nemůže jezdit. Průjezdné pro karavany to je až od 24 hod. do 5 hod. ráno. Tak jsme se bohužel museli otočit a celé to objet zpět okolo Casteliammare di Stabia. Vzhledem k tomu, že čas letí, tak jsme to protáhli rovnou na jih do města Reggio Calabria. Je to přímořské městečko s dlouhou promenádou okolo moře s mnoha bary, kde se i večer okolo 23 hod. koncentrovalo poměrně dost lidí. Rovnoběžně o 2 ulice výše je široká obchodní ulice plná všech známých obchodů. Obytné auto jsme zaparkovali na široké ulici mezi obytnými domy na GPS: 38,12024, 15,65180, odkud jsme si na kolech opět projezdili město a po návratu jsme nakonec na tomto místě i přespali. Ráno v 7 hod. jsem vyrazil již na vysněné místo nejjižnějšího cípu Itálie v Kalábrii, ve špičce boty Itálie, abych se vyhnul městké zácpě. Cestou okolo pobřeží v uličkách města jsem ještě narazil na místní tržnici, kde jsme dokoupili ovoce, a pak už jsme to nasměrovali do Marina di San Lorenzo. Na začátku města jsem zahnul z hlavního tahu směrem k pláži a objevil jsem místo hned jak končí chodníčky promenády a přímo na pláži, kde už stál jiný karavanista. Takže jsme to postavili poblíž na GPS 37, 91917, 15,82672 a začali jsme bivakovat. Hned jsem se šel vykoupat, pak jsme se nasnídali a začala ta pravá nefalšovaná dovolená. Leháro, koupačka a něco dobrého. O Kalábrii jsem slýchával jako o evropském Karibiku, tak jsem si představoval něco krásného a téměř dokonalého. Ale skutečnost byla taková, že už na dálnicích jsme potkávali minimálně aut a to i obytných. Oblast je hornatá, takže mnoho kopců, často bez vegetace nebo s minimální vegetací, kvůli neustálému sluníčku a často vysokým teplotám. Nakonec jsme si pro nás jako nejjižnější místo Itálie vybrali malé městečko Marina di San Lorenso, kam jsme hned po vjedu se snažili odbočit k moři, což se nám podařilo a bylo to akorát na místě, kde končila veřejná pláž a začínala upravená městká. Na veřejné pláži jedni Italové již kempovali, tak jsme se přidali k nim a také jsme kempovali na kraji pláže i přes noc. Myslím, že ta krása Kalábrie spočívá hlavně v tom, že je tu krásné průzračné moře.

První den jsme se spálili, tak jsme udělali v sobotu přesun do Salerno. Pěší zóna byla 2 ulice od nábřeží, parkování na nábřeží za 3,- EUR/ hodina, pizza v boční ulice Pizz CILLI BAR ZA 6 EUR. vzadu malé a úzké uličky starého města, na promenádě prodejci a pódium s talk show.

Spaní na nám již známém stellplatzu mezi Neapolí a Římem zdarma.

Oběd v Toskánsku v Monte……., doporučil mi jako místní specialitu velké těstoviny asi s nějakým mletým masem za 9 EUR a trochu omáčky a parmazán a Deniska chtěla maso, tak jí jako specialitu doporučili vepřová žebra za 14 EUR, za hranolky chtěl 4 EUR a 1 L coca coly . Číšník byl sympaňák, mladý kluk, uměl anglicky, protože pochází z Mexika.

Odpoledne jsme dorazili k sirným lázním u obce Saturnie, ale sirný pramen s kaskádovitými jezírky byl kousek bokem na GPS: 42.648135, 11.511913. Potkal jsem tam člověka, který popíjel pivo Bráník. Zákonitě jsem na něj začal hovořit česky, ale nakonec se zjistilo, že je to Němec, který bydlí v Drážďanech a jezdí na levné nákupy do Globusu v Ústí nad Labem. Jsou s partnerkou na dovolené a nejdříve jeli do Vídně, následně do Rimini, a pak jsme je potkali u sirného pramene, pak ještě měli namířeno do Říma s autem a přívěsem.

Večer, ale již později okolo 20,45 hod. jsme stihli dorazit do Livorno, kde jsme si skočili již vyhládlí na pizzu za 7 EUR a za 2,5 EUR ledový čaj. Picař byl Ital, ale jako jeden z mála hovořil anglicky, protože v minulosti vařil v New Yourku a Sigapuru. Je mu 44 let, chystá se časem do Kanady nebo znova do Singapuru. Již bylo pozdě a tma, takže na prohlídku nám nezbylo moc času. Zajeli jsme se podívat ještě na centrální náměstí, kde bylo dost lidí s hodně tmavou tváří, takže jsme se tam již moc nezdržovali. Koukli jsme ještě k vodnímu kanálu, kde nás také nic nezaujalo. Tak jsme se cca okolo 22,30 hod. vydali k autu nočními tmavými a osamocenými uličkami Livorna.

Přespali jsme na stellplatzu zdarma dle knížky v San Romano a druhý den ráno jsme navštívili fabriku jednoho našeho dodavatele obalů. Pak jsme přes Passo della Consuma 1055 m přejeli do další fabriky našeho dodavatele materiálů, a pozdě odpoledne zpátky opět přes stejné passo a dole okolo Florencie na parkoviště k Moovie parku u Gardalandu. Ráno jsme ještě vyrazili do další fabriky našeho dodavatele. Odpoledne jsme se stavili na nákup, a pak už nás zmohlo úmorné vedro, takže jsem přeparkoval obytňák do chládku a udělali jsme si odpolední siestu. Večer jsme se přemístili na přespání zdarma na silnici vedle parkoviště Moovie parku GPS: 45.479036, 10.725757. Ráno jsme se přemístili na parkoviště do Gardalandu za 5 EUR za celý den, a pak jsme šli na celý den do zábavného parku Gardaland. Vstupenka stála 39,50 EUR pro dospělého.

Večer jsme přespali na stejném místě jako poslední noc a ráno jsme se již začali vracet k domovu. Jeli jsme podél jezera Lago di Garda, kde byl dost silný provoz a nejednou jsme tam poskakovali krokem. V Torbole jsme se oddělili od jezera a silnice nás vyvedla vysoko do hor a ještě jsme si udělali nahoře malou zastávku na vyhlídce na celé jezero a i okolní oblast. Moc krásné výhledy. Ten den jsme se ještě stavili v Innsbruku v Primarku na nákupu dcerou. Odpoledne jsme pokračovali dále, natankovali jsme si u naší dobře známe benziny Shell (GPS 47.297861, 11.588320) na kruhovém objezdu v obci Vattens. Dnešní den jsme nakonec dojeli v pozdních nočních hodinách až k německým hranicím u Rozvadova a přespali jsme zdarma na stellplatze Vohenstraus (49º37´4“N, 12º20´40“E). A druhý den v dopoledních hodinách jsme dorazili domů.

Najeli jsme bez 10 km 5000km za 14 dní. Bylo to dost únavné, zážitkové, dobrodružné, pestré a krásné. Vždy se těší na nové dobrodružství, a pak už se zase těším domů.