2024/09 Motorkářská svatba v Polsku

Jak jsme se ocitli na motorkářské svatbě v Polsku?

V roce 2022 jsme se jeden večer v Albánii u moře potkali se dvěma motorkáři z Polska, s kterými jsme strávili celý večer v přátelské atmosféře, a tím došlo i k spřátelení. Byla to Anna a Wojciech. Ráno jsme si předali kontakty, pak jsme se rozloučili a vydali každý svojí cestou.

V létě roku 2023 nás kontaktovala Anička, že se v Srbsku zdržela v servisu kvůli poruše motorky a její partner Wojciech jel napřed domů se stanem, který měli původně dohromady. Tak se nás dotázala, zda může u nás přespat na půlce cesty do Polska. Tak jsme souhlasili a rádi jsme jí uvítali. Nakonec jela 800 km ze Srbska na jeden zátah sama na motorce BMW 1 250 GS až k nám. Večer v příjemné atmosféře jsme probrali kde co a nakonec nás informovala, že se bude příští rok vdávat a že nás zve na svatbu. Pozvání jsme rádi přijali a tím jsme se ocitli 6.9.2024 na motorkářské svatbě v Polsku ve městě Štětín.

 

Na svatbu jsme dorazili v pátek v noci a ráno jsme začali trochu pomáhat s přípravami. Během dopoledne se tam objevili na malou pomoc tak 3 lidi na přípravu muziky a před odjezdem dalších cca 10 lidí. Stále jsem vyhlížel bandu motorkářů, ale na konec jsme odjížděli na radnici 5 motorek (z toho 2 byli budoucí novomanželé) a 2 auta. Trasa byla dlouhá cca 15 km a když jsme dorazili na radnici, tak tam bylo pár autařů a pěších známých. A najednou za 10 min. se objevila banda motorkářů v počtu cca 80 motorek s burácejícími motory a s následným troubením všech zúčastněných.

Následně proběhl obřad na radnici včetně gratulace všech motorkářů, nezbytné focení celé motorkářské bandy, a pak už jsme jako celá banda doprovodili svatebčany na motorkách až domů. Všichni zúčastnění motorkáři byli pozvání na oslavu, kde bylo veselo až do pozdních ranních hodin. Dopoledne jsme se sešli ještě na svídaňo-oběd, ještě jsme znova zhodnotili situaci, a pak už se zbytek bandy rozjela do svých domovů.

My jsme se ještě stavili v centru Štětína a u řeky Odry jsme si pronajali motorový člun, v kterém jsme si projezdili centrum po řece Odře.

Dále jsme se ještě přesunuli po zemi do centra na nějaké jídlo. Nakonec jsme si koupili pizzu, kterou bylo možné zaplatit kartou, ale neprodávali nápoje. Tak jsme zašli do nedalekého stánku pro nealkoholické pivo, ale bohužel nebrali ani karty, ani eura a my jsme neměli zloté. Venku seděla parta Poláků, s kterou jsme se dali do řeči o cestování a o naší České republice a konec nám Poláci to pivo koupili. Je to strašně zajímavé, ale předchozí den mi podobnou příhodu vyprávěl jeden polský motorkář na svatbě o stejné situaci, která se mu stala u nás v Čechách, že mu jedem Čech koupil také pivo, když on neměl české peníze. Tak mě to překvapilo a zároveň potěšilo, že i když přes cizí lidi, tak je to Češi a Poláci 1:1 v oblasti výpomoci.