2023/06 Řecko obytným autem, Kavala, Preveza, Lefkada, Skopje, Bělohrad
17.6.2023 jsme vyjeli na 3 týdny směr Řecko. Vyjížděli jsme kolem poledne a o půlnoci jsme dojeli k našemu již známému místu před hranici Srbska do Segedinu, tam jsme přenocovali a brzy ráno pokračovali k hranicím, v očekávání fronty na hranicích jsme byli tentokrát mile překvapeni, že jsme čekali jen asi 20 min. Po přejezdu jsme Srbsko přejeli na jeden zátah. Hranice do Severní Makedonie jsme překročili bez sebemenších problémů a téměř bez čekání, tak jsme se tentokrát zastavili v hlavním městě Skopje nasát balkánskou atmosféru. Díky aplikaci Park4Night jsme našli pěkné místo nedaleko centra, kde jsme vytáhli motorku a vyrazili jsme do centra cca 5km. Zastavili jsme se v centru města v části starého bazaru, ale byla zrovna neděle navečer a místní obchodníci měli až na pár vyjímek s jídlem zavřeno. Dojem z makedonské metropole je, že je to multikulturní město velkolepých soch, ale taky žebrajících maminek i dětí. Ten večer jsme dojeli až do Řecka, do Soluně a krásné místo jsme našli opět přes naši oblíbenou aplikaci Park4Night u moře a cca. 10 km od centra. Šlo o klidné místo na spaní (40.636302 N 40° 38′ 10.68″ 22.858117 E 22° 51′ 29.22″)
Brzy ráno jsme se přemístili blíž k centru Soluně asi 3km Opět přes park4night jsme našli super místo u moře na velkém parkovišti (40.594799 N 40° 35′ 41.27″ 22.9492 E 22° 56′ 57.11″) V pondělí večer jsme přejeli blíž směrem k městu Kavale a našli jsme místo přímo u pláže: Agiou Nikolau 40.712898 N 40° 42′ 46.43″, 23.705601 E 23° 42′ 20.16″, kde jsme přenocovali. Ráno jsme dospávali po dlouhé cestě, vykoupali se v moři, v poledne dojedli guláš, který si vaříme vždy na dlouhé cesty a po obědě jsme vytáhli motorku a projeli si okolí, cíl cesty byly krásné vodopády: Olympiada Chalkidikis, kam se dá dojet polní cestou téměř až k vodopádům, a pak zbytek cesty cca 300 m. pěšky. Pro obytné auto cesta k vodopádům nebyla určená ale naše motorka nás tam spolehlivě dovezla. Stálo to za to. Vodopády ukryté v zeleni skal s prosvítajícími paprsky slunce vytvořili před našima očima nádhernou scenérii. Zpátky ke karavanu jsme se ještě stavili na kebabu za 3 eura. A zbytek cesty ke karavanu byl již krásnou cestou plnou zatáček. Po návratu jsme se skočili vykoupat v moři, a pak jsme večer seděli u karavanu s výhledem na moře při vínečku dlouho do noci za zvuků našich oblíbených českých písniček. Dnes je už středa 21.6. 2023, stále stojíme na stejném krásném místě Vrasna. Ráno jsme si hned byli zaběhat, dokud ještě byli tak intenzivní vedra. Jsme nesmírně šťastní, že jsme se na ty 2 km. vydali. Po oddychovém dopoledni, slunění a koupačky jsme si udělali oběd, a po něm vyrazili na výlet na motorce hledat další vodopády které jsme bohužel nenašli. Zato jsme se dokonale ztratili ve spletitých polních a lesních cestách, kde jsme si užili pořádné offroudové dobrodružství, při kterém jsme náhodou objevili cestu k jezeru Limni Volvi, a tím pádem jsme radostně dojeli do civilizace. Na břehu jsme si dali v místní restauraci kalamáry a rybí filé. Cesta zpátky k našemu karavanu už byla veselejší. Navečer jsme si ještě udělali procházku po místní promenádě s restauracemi a místními krámky.
Ve čtvrtek ráno jsme se probudili do krásného dne, dali jsme si běh na 2km, doplnili vodu a vyrazili do města Kavala, které se nachází v severním Řecku. Cestou jsme potkali přístav, kde rybáři právě vykládali své úlovky, a tak jsem zde nakoupili langusty a další druhy ryb za 30 euro. Našli jsme stání na pěkné vyhlídce, stojíme (40.915887 N 40° 54′ 57.19″, 24.382998 E 24° 22′ 58.79″) ve městě a do centra to je cca. 5 km.. Vytahujeme motorku a strávíme celé odpoledne ve městě. Navštívili jsme byzantskou pevnost, mešitu, u které jsme se občerstvili studenou kávou v místní hospůdce s výhledem na moře. Objeli jsme staré město s úzkými starobylými uličkami, viděli akvadukt z dob turecké nadvlády. Město určitě stálo za to navštívit. Na noc jsme přejeli za město na White sand beach (24.382998 E 24° 22′ 58.79″ 24.45345 E 24° 27′ 12.42″) kde jsme přespali u krásné pláže a krásného zálivu ale navečer se tam sjela parta cikánských rodin, a tak jsme měli ten večer celkem veselý, ale noc byla nakonec klidná a bezproblémová. Ráno jsme se probudili do krásného dne. Dali jsme si koupačku a odpočívali na pláži. Před odjezdem jsme si v šachtě u budovy na pláži napustili vodu, která se zapínala v cca. 50 m. vzdálené šachtě, což nám poradil místní kempař, který tam byl již několikrát. Navečer jsme přejeli směrem k Turecku, projeli jejich národní park Nestos a navečer zakempovali u města Fanari (40.9627 N 40° 57′ 45.72″, 25.126101 E 25° 7′ 33.96″) kde právě začínal koncert pod širým nebem a sjelo se docela hodně aut a lidí, takže městečko bylo v obležení. Vytáhli jsme kempingová křesílka a poslouchali do noci jejich muziku. Usnuli jsme ten den téměř hned. Je sobota 24.6., jsme týden na cestě a znovu vstáváme do slunečného rána. A tak jsme se opět rozhodli si jít zaběhat. Cestou se k nám přidali 2 černí psí tuláci, takže jsme tentokrát běželi ve čtyřech, a tak jsme v poklusu zvládli oběhnout malý přístav a místní promenádu. Po doběhu jsme si ukrojili k snídani meloun a užívali si krásného rána. Potom jsme přejeli kousek za městečko Fanara a zakempovali jsme (40,9546644, 25,1428030) na super krásném místě u moře. Stojíme 30 kroků od moře. Počasí bez mráčků, a tak celou sobotu si tady užíváme v klidu, hrajeme frisbee, koupeme se a večer při vínečku pozorujeme okolí. Přespáváme tu do neděle. Ráno jsme vyrazili po 2 km běhu a koupání směr zpět na Kavalu, cestou jsme se zastavili v přístavu pro ryby. Koupili jsme si větší jehlici rohozubou, která měla modré kosti. Zajímavá a chutná ryba, a k nákupu jsme ještě dostali jako bonus navíc 2 sépie. V přístavu jsem ryby rovnou vykuchal, protože je tu i kohoutek s vodou na vymývání ryb při kuchání s možností házení vnitřností rovnou zpět do moře, kde na ně nalítávali rackové a moje partnerka mi mezitím ty první vykuchané připravila k nedělnímu obědu. Ten jsme si nakonec snědli také v přístavu, kde jsme místo stolu použili místní zídku. Všechno bylo skvělé, jídlo, atmosféra. A vedle nás jeden starší rybář s manželkou ve vedlejší letité bárce rozmotávali své rybářské sítě, které používali jako nástroj na obživu. Další zastávka byla opět v Kavale, v centru na náměstí jsme si dali nejdříve něco slaného, pak něco sladkého a zapili to kávou za 1,3 eura. Pak jsme se přemístili asi 20 km za Kavalu na pláž Paralia Neas Iraklitsas (40,8750640, 24,3154626). Na pláž jsme dorazili společně s bulharskou posádkou, se kterou jsme nakonec poseděli celý nedělní večer v přátelském duchu. Ráno jsme si byli zaběhat na ty naše 2 km po pobřeží, vykoupali se a udělali přejezd asi 150 km k městečku Methoni na naše již jednou navštívené místo loni (S40°27’12. 0″ V22°35’46,2″) kde jsme se po dlouhé cestě vykoupali v malebném zálivu a kde nás oslovil Čech Milan, který právě s rodinou dorazil v obytném autě a zeptal se, jestli k nám může přejet, a tak jsme nebyli proti. Naopak, rádi se po našich cestách setkáváme s podobně založenými lidmi, a tak jsme se zapovídali, ale bohužel vedle našeho auta dorazila skupina mladých Řeků, kteří tam měli v plánu oslavovat narozeniny. Takže to pro nás bylo hlučné a předpokládali, že budou slavit do pozdní noci, a díky tomu jsme obě auta popojeli blíž k vesnici, kde jsme u českého vína povídali dlouho do noci. Byla to rodina z Frenštátu pod Radhoštěm, on byl finanční poradce a ona vedoucí logistiky. Měli 11letou dceru Noemi a psa.
Ráno jsme naplánovali výlet na Olymp, nejvyšší horu Řecka. Uskutečnili jsme asi 60 km přejezd k nejbližší pláži pod Olympem, kde jsme našli místo přes Park4Night (40,1536095, 22,5489718) u městečka Litochoro. Po dojezdu jsme si uvařili oběd, ryby se zeleninovým salátem a poté jsme na motorce vyrazili na bájný Olymp plný zatáček, celkem jsme to k vrcholu hory měli 26 km. Užili jsme si nekonečné výhledy a na jedné vyhlídce potkali české motorkáře, tátu se synem cca 17 let a ještě jedním kamarádem. Byli z Plzně. Nakonec jsme se s nimi setkali na konci cesty těsně pod vrcholem a poseděli s nimi na pivu v hospůdce. Táta byl obchodník s krmivem pro zvířata (choval myši), syn chodil na dopravní učiliště a kamarád z Prahy byl řidič záchranky. Byla to veselá banda motorkářů. Poté jsme přejeli ještě do jednoho Monastyru, který byl po cestě zpátky cca 1,5 km, a který byl v rekonstrukci, ale i pře to bylo možné si celý klášter prohlédnout . Poté jsme sjeli do městečka Litochoro, kde jsme si dali v místní pekárně slané zákusky a kávu, poseděli venku na zahrádce a pozorovali ruch ulice. Dále nás čekal už jen pomalý sjezd k moři k našemu karavanu. Vedle stála obytka Srbů s přihlášenou v Německu. Šlo o důchodce a pán byl velký povídalek, takže jsme si vyslechli historii i současnou politiku. Pán byl strojní inženýr. Večer jsme si pustili naše oblíbené písničky a užívali si pěkné chvíle pár kroků od moře. Ráno jsme vyběhli kolem moře na cca. 2 km běh, následně jsme se vykoupali v moři a díky tomu, že jsme parkovali u malého přístavu, šli jsme ohlédnout místní rybáře, jestli by se daly dokoupit ryby. Dost nás překvapilo, že jeden starší rybář uměl anglicky. Poslal nás naproti k rybářům, které ty ryby měli, a tak jsme dokoupili další várku ryb, 1 kg za 5 euro. Když jsme si je přišli čistit do mariny, tak nám původní rybář nabídl zdarma velký vrchovatý talíř mořských raků, které byly považovány za delikatesu. Pán uměl anglicky, protože pracoval v Dubaji a dalších zemích. Tak jsme si tu delikatesu dali k obědu. Po obědě jsme se vydali na přejezd celého Řecka, cca. 400 km na západní pobřeží k jónskému moři do městečka Preveza, kam jsme dorazili večer a zakempovali na úžasném místě u moře. Na tomto klidném místě jsme se dobře vyspali a ráno vyběhli na 2 km běhu okolo moře, a po melounové snídani jsme na motorce jeli do barber shopu k holiči který jsme našli asi 1,5km od našeho karavanu ve starém městě v krásné úzké uličce, do které jsme si zajeli. Na Balkáně se nebojíme jezdit ani na pěších zónách, jako ostatně i další místní motorkáři. Nic tam neřeší. Bylo to i zajímavé vyprávění, protože rodina místního holiče už v tomto krámku provozuje holičství již 125 let. Před ním jeho strejda, kterému je dnes 86 let, předtím strejdy táta a nyní on. Šikovný a hovorný chlapík. Pak jsme jeli prozkoumat mořským tunelem za 2,4 euro za motorku Lefkadu. Nejdříve jsme navštívili plac, kde se sdružují kiteři na Ag. Nikolaos (38,8774215 20,7804221) na tomto místě jsme potkali Marka s Hanou z Ostravy, s kterými jsme strávili příjemné odpoledne ve velice přátelském duchu. Dále jsme navštívili plánované místo na 2 až 3 dny na přespání ale vzhledem k velkému množství lidí jsme to vzdali. Bylo to místo podle Park4Night : (38,776292 20,60487). Cestou zpátky jsme se ještě stavili na úžasné pláži Milos. Lefkada má neuvěřitelně modrou barvu moře. Potom jsme pokračovali zpátky podél pobřeží k našemu karavanu do Prevezy. Ten den jsme najeli 114km.
V pátek ráno 30.6. jsme se poměrně brzy vzbudili, proběhli jsme pobřeží, posnídali meloun, doplnili vodu a jeli hledat toi- toi-ku, cestou jsme se stavili v maríně a opět nakoupili ryby, tentokrát za 4 eura 1 kg. A na to, i s rybami jsme si zajeli na kávu s koláčem, podobným štrůdlu. Pokoukali po ulici a vrátili jsme se, abychom zpracovali ryby co nejdříve. Dnes máme odpočinkový den, takže jsme navečer jeli jen do Lidlu doplnit zásoby. Na motorce jsme vezli meloun a balík vody. Šlo o docela divokou jízdu ale zvládli jsme ji nakonec bez úhony. V sobotu jsme se vydali na výlet na Lefkadu, navštívili jsme nejslavnější pláž, říká se ji kozí – Katzika pláž. Bylo to místo se zvláštní atmosférou, bílé útesy, neskutečná tyrkysová barva moře, bílé kamínky. Byl to krásný zážitek, ale pro ten zážitek tam jezdí moc lidí. A taky náročné schody k pláži. My jsme objevili neskutečně krásnou pláž pro místní, a ta byla naprosto skvělá, jmenuje se Kavalikefta. Pláž byla z bílých kamínků u skalnatých útesů s tyrkysovou vodou a krásně teplou. Příjezd je poněkud pro auta příkrý. Pro obytná auta vůbec nedoporučujeme, protože tam ani není kde zaparkovat. Na konci cesty jsou pouhá placená parkoviště za 8-10 EUR za den. Je pouze jednodenní sazba. Úzké cesty a milion serpentín, ale naše motorka to skvěle zvládla. Tam jsme objevili ráj v Evropě podobný Karibiku. V Karibiku jsme nikdy nebyli, ale myslíme si, že to tam takto vypadá. Vykoupali jsme se a pokračovali dál dolů na jih do Vasiliky, což je krásné městečko s přístavem, loni jsme tu kempovali takže jsme jeli již téměř najisto na promenádu u přístavu. Tam jsme si dali každý na cestu gyros v tortille a pokračovali východní stranou zpátky do našeho karavanu v Preveze. Cesta byla úžasná s krásnými výhledy. Toho dne jsme najeli na motorce 175 km. Večer jsme si ještě projeli toto městečko za tmy a užívali si noční letní život v místních uličkách.
V neděli 2.7. ráno jsme si šli zaběhnout 2 km, a pak jsme si zajeli na svačinku k našemu známému Řekovi na kávu a jablečnou buchtu. Jakmile nás viděl projíždět, tak nám už z dálky mával. Odpoledne jsme vyrazili na prohlídku zříceniny rozsáhlého hradu Nikopplis, kde se mohlo v areálu projíždět i auty. Tak jsme to projeli na motorce a jeden úsek jsme si odskákali na motorce i po schodech. Pak jsme se přemístili nudit na nudistickou pláž asi 16 km od Prevezy. Nato ještě následovala krátká zastávka u nedalekých kiterů, pak návrat ke karavanu, koupačka, večeře, odpočinek, promenáda v centru, a pak noční posezení před karavanem se skleničkou vína, s výhledem na moře a přistávajícími letadly na nedalekém letišti, a pak jsme únavou padli do postele. V pondělí ráno jsme měli v plánu velký výlet na Lefkadu. Začali jsme lehkou snídani v centru Prevezy u našeho již známého, a pak jsme si udělali brzský oběd z ryb a salátu. První zastávku jsme měli na kraji Lefkady v krásném klášteře Faneromeni monastyry se vstupem zdarma. Potom jsme jeli na pláž Egremni ale po příjezdu jsme zjistili, že bychom museli v parnu ještě 2 km pěšky od parkoviště s bránou a plotem, kterým zatarasili další cestu na pláž, a pak bychom museli ještě zdolat několik desítek schodů. Takže jsme se přemístili na jinou blízkou pláž Gialos, kde byl taky sjezd plný serpentin ale k našemu obdivu tam byla obytná auta, což bych vůbec nečekal. Pláž byla rozlehlá s nádhernou vodou ale byly veliké vlny a tak jsme se vykoupali jenom jednou.
Potom jsme jeli na nejjižnější místo ostrova s překrásnými výhledy na mys Doukato s majákem Akratas, kde jsme si ho nazvali konec světa. Cestou zpátky jsme se stavili ve městě Vasiliky na kebabu a tzaziky ve známé hospůdce u přístavu. Cestou zpátky jsme jeli opět východní stranou na vodopády Nidry, které byly poměrně snadno dosažitelné ale poslední kilometr se muselo jít pěšky, docela nám to šlapalo i v tom vedru díky tomu, že se šlo ve stínu stromů. Stálo to za to, vodopády a jejich okolí byly naprosto dechberoucí. Poté jsme pokračovali do našeho obytného auta do Prevezy. Ten den jsme na motorce ujeli 180 km. Bylo to tedy náročné ale stálo to za to.
V úterý jsme si udělali relaxační den, který jsme strávili na pláži. Ráno běh, snídaně u známého Řeka a navečer jsme si zajeli na zmrzlinu do města. Tam už z dálky se na nás prodavačka smála, protože jsme tam chodili každý večer. Rozpovídala se, že jsou rodina a její manžel ty zmrzliny vyrábí, a tak dohromady mají tento zmrzlinový byznys. Prožili jsme zde také situaci, kdy do obchodu vběhly 4 malé cikánské holčičky kolem 5 let a smutně koukaly do výlohy, a tak jsem jim koupil velkou zmrzlinu aby se měly aspoň jednou lépe. Ve středu jsme ráno po běhu jeli pro ryby, které jsme ale nesehnali, pak pouliční snídaně, rozloučení s naším už známým kavárníkem, a pak koupačka, odpočinek, oběd, koupačka, balení, odpoledne nás čekal plánovaný a smutný odjezd směr domů. Ten den jsme dojeli mezi Soluň a hranice s Makedonii do města Polykastro, kde jsme přespali u stadionu (40.985447 N 40° 59′ 7.6″, 22.549174 E 22° 32′ 57.02″)
Ráno 6.7. ve čtvrtek jsme se brzy probudili a za 20 min. jsme byli na řecko-makedonskych hranicích. Cestou domů jsme se zastavili v hlavním městě Srbska v Bělehradě, kde jsme si udělali kousek od centra zastávku. Panovalo vedro ale motorkou jsme objeli staré město, navštívili jsme staré opevnění Kalemegdan, ze kterého byl krásný výhled na město a na soutok Sávy a Dunaje. Dále jsme ještě navštívili památné budovy, které tam ještě zůstali částečně rozbombardované z války. Budovy jsem si fotil z trávníku, kde mě málem zatkla vojenská policie, protože jsem fotil military budovy. NAkonec to dobře dopadlo, ale když jsem se vracel k motorce, tak mě málem zatkla zase jiná policie (měli jinou barvu uniformy) ještě s nějakým asi tajným policistou, protože pořád něco mluvil do vysílačky. Zatnout mě chtěli, protože jsem zrovna, jako na potvoru zaparkoval motorku na chodníku před vládní budovou, což jsem samozřejmě netušil. Na balkáně jsem zvyklý parkovat tam, kde momentálně potřebuju. Poté jsme pokračovali na srbsko-maďarské hranice, kam jsme dorazili již k večeru. Čekání jsem si zpestřil skákáním přes švihadlo, stihli jsme se i vykoupat v karavanu při 3 hod. čekání. Těsně za hranicemi v Maďarsku jsme přespali již na našem známém místě v Segedinu. Ráno jsme si šli zaběhat, doplnili jsme vodu a pokračovali domů. Cestou jsme se ještě stavili na prohlídce ve městě Gyor, opět na naší motorce. Jde o pěkné a známé lázeňské městečko, parkovali jsme na parkovišti u řeky, místo jsme našli na Park4Night. Do večera jsme dojeli až do Valtic, kde jsme si zašli v pátek večer na cimbálovku do Valtické stodoly, kde jsme byli i vloni a užívali si pěkné atmosféry při dobré muzice a chutném víně. V noci na sobotu jsme ve Valticích přespali a ráno jsme se ještě stavili v Podivíně u známé paní pekařky na snídani, a po obědě dorazili po úžasně prožitých dnech plných pohody a dobrodružství unavení ale za to šťastní domů. 45T.